Kronika 1: Předtuchy války

Předmět: Kronika 1: Předtuchy války Fri Feb 27, 2009 11:42 pm

Kapitola 1 –Souboj o Giran

Díky snahám kardinála Sersina to vypadalo, že semínka důvěry konečně zapustily kořeny - škoda, že jen na chvilku. Nepříjemný pocit přicházející krize už pociťovaly všechny rasy. Začátek pekla nastal tam, kde by to nikdo neočekával - ani na hranici území, ani v mrazivých severních územích, kde žijí příšery, ale hluboko v území lidí. Historie je vážný učitel tvrdých lekcí často opakovaných. Vypadá to, že lidé potřebují nepřátele jako vzduch, který dýchají. Pokud si nenajdou protivníky, začnou se hádat navzájem. Od té doby, kdy jsem se doslechl o pohromě u Giranského zámku, slova mého jediného učitele mě pronásledují, vysmívá se mi se svou perverzní moudrostí: "Od kdy jsou lidé poskládáni z odpadků bohů, jsou prostě zlí…“ Když elfský vyslanec prošel přes úžasné brány Adenu, vévoda Lewin Waldner, který měl pod kontrolou Gludio, byl vyhnaný z území. Nový lord byl bojácný dobrodruh s neznámým původem. V Dionu byl vévoda Ashton donucen se vzdát svého trůnu ve prospěch rebelů a utekl do Adenu. Vojska krále Amadea byli zdržené žoldáky Ol Magum a nebyli schopni se včas dostat vévodovi na pomoc. Pravidla obléhání jsou kruté - vůdce rebelů, který obsadí hrad se stane právoplatným vládcem celého území. Král může jen uznat výsledek. Lidé by měli poslouchat - i povstání za okrajem hranic území mohli způsobit rychlý pád království. Osud už naznačoval příchod chaosu - důležitá bitka se odehrávala v nejbohatší části království, označující významný bod v událostech. Hodně podezřelých záležitostí se zúčastnilo v bitce o Giranský zámek. Když byli sousední lordi náhle vystřídání, jak mohl baron Carmon Esthus zbytečně rozšířit své síly při výpravě na porážku Antharase? Kam se poděli ti, kteří přežili útok? Kde byl baron a proč svěřil zámek Lionne Blackbird, které důležitost je stále neznámá? Proč se ti na bojišti tak lehkovážně bavili na faktu, že věci byli stále takové? Odpovědi jsou známé Sieghardtovi, žoldákovi který přicestoval z Elmoru, aby se připojil k obléhání, tak jako jsou známé mladé princezně, která se pokusí obránit hrad na baronův požadavek. Pro ně oba a pro hodně jim podobných, jejich důvody jsou Předtuchy války.

Předmět: Re: Kronika 1: Předtuchy války Fri Feb 27, 2009 11:44 pm

Kapitola 2 –Erika Jezero

Innadril je na hranici mezi Innadrilem a Giranem. Na sever směruje velká pustina známa jako Přechod smrti (Death Pass). Řeka slz teče jižně od jezera Innadril. Na kopci nad severozápadním pobřežím leží hrad s výhledem na jezero ze všech stran. Bylo to teplé léto, když se slunko prodíralo přes kopec jako šíp. Příkop, který obklopoval hrad, jasně zářil, ale tmavé oblaky na severu napovídaly, že přijdou husté deště. Vrány krákaly a obě armády si připravovaly zbraně do boje, čekajíc na začátek konfliktu. Graham byl starý muž, oblečen do drahých šatů, hovoříce hradního pána jako obchodník navštěvující palác. Když vstoupil do stanu, Sir Graham si upravil plášť a postěžoval si na severské větry. Do kontrastu si Erica Ken Weber stáhla vlasy do copu, aby vály ve větru. Její neklid před bitkou byl odůvodněný stížnostmi sira Grahama. Klanové vlajky okolo tábora plály jako divoké ohně ve větru. Na okraji žoldáci nesli zásobník průrazných šípů. „Díky dobré vůli lorda a bohaté investice nebude trpět nedostatkem materiálu. Kdyby i další věci byly tak důkladně vyřízené vámi, žoldáky. A nebo těmi druhořadými bojovníky.“ Graham si povzdychl, směřujíc svůj nevrlý pohled na tábor. Další klan, který slíbil účast na oblehání se potichu připravoval na bitku. Skupina třiceti elfů vybavených tenkými naleštěnými meči a v mithrilovém brnění se seskupila pod černou vlajkou s červeným erbem vlka. Na celé skupiny jim velí temná elfka se stříbrnými vlasy. „Nemusíš se obávat. To jsou žoldáci Bratrstva Červeného vlka. Říká se, že před nedávnem přemohli griffonské rytíře v klanové válce.“ „Hm… To je úžasné,“ odsekl Graham neslušně. „Stejně se hovoří, že nemají ani hrdost ani slitování a mají zlou pověst, že se rozhněvají a opustí ty, co je zaměstnají. Nedávno se je pokoušel najmout někdo z obchodní gildy a skončil s useknutým jazykem. Musel něco špatného povědět.“ Temná elfka se podívala na Ericu jako kdyby věděla, že ji sleduje. Erica rozvážně položila svou pravou ruku na levé prso a pokolnila se jí. Sir Graham se rychle otočil. „Dost bylo inspekce – vrátíme se k siru Sieghardtovi.“ „Jestli je to to, co si přeješ, má paní.“ Než stihla odpovědět, už se dívala na Grahamova záda, jak se hnal do žoldáckého tábora. Erica se usmála. Ze všech trpasličích gild, byla Černá kovadlina (Black Anvil) známá pro konstrukci a používání vlastních mechanických zařízení. Pověra, že Černá kovadlina se podílela na tragédii, která se stala na území Dionu, když se jádro věže Cruma (Core Of Cruma Tower) probralo k životu. „Jak chceš. Nemám nic proti.“ Sieghardt zvedl obě ruce a tři trpaslíci zdvořile zvedli své ruce také. Na hřbetech jejich rukou bylo černé tetování ve tvaru kovadliny. Sieghardt potřásl čas od času hlavou, když mu trpaslíci něco vysvětlovali. Nakonec si vůdce trpaslíků podal ruku se Sieghardtem a trpaslíci odešli. Erica odkašlala a opatrně trochu hlasitěji povídala. „Předběhli jsme náš časový plán, ale sir Graham cítí, že inspekce je na konci, generále.“ Sieghardt vypadal překvapeně, ale Graham souhlasně přikývl hlavou. „Už jsem viděl dost těch důstojných tváří vojska sira Sieghardta. Těším se na výsledky války. Ale…“ Graham udělal pauzu a podíval se na Ericu. Erica přikývla: „Jdu na chvíli ven.“ „Ne,“ řekl Sieghardt, „to je v pořádku. Ona je důvěryhodná služebnice.“ „V tom případě…“ Graham otevřel ústa a chtěl něco povědět, znovu zaváhal. „Jak můžete věřit trpaslíkům?“ Na Sieghardtově tváři se pomalu rozzářil úsměv. „Nikdy jsem nebyl tak závislý na trpaslících jako nyní, ale byla by urážka nepřijat je, když zvážím upřímnost, kterou mi stále prokazovali.“ Uklidněný Graham bez slova odešel a nechal Sieghardta a Ericu o samotě. „Nevadilo by mi jít ven, generále. Ale jsem vám vděčna, že jste o mně povídali, že jsem důvěryhodná služebnice.“ „Musíme si promluvit o všem během bojů a je těžší to znovu později vysvětlovat.“ Sieghardt potom dodal jako kdyby ho to právě napadlo: „Jsme před časovým plánem. Udělala jsi kus práce, přepočítala jsi i poslední brambor ze zásob.“ Erica se jemně chytila za vlasy jako náznak skromnosti. Chtěla se zeptat trpaslíků, ale nakonec se rozhodla neučinit tak. I tak jí to Sieghardt nakonec poví. Jen on sám plánoval taktiku a jeho podřízeným povídal jen pár slov na uvítání. Bylo to v temno elfském jazyce a tak mu Erica nerozuměla. Žena se nepřirozeně usmívala, ale nehovořila. Potom se vrátila do tábora, kde byly shromážděny rasy. Obránci byli rozmístěni na hradbách. Erica je pozorně sledovala a rukou si zakrývala oči před sluncem. Viděla hodně elfů se světlými, ladnými postavami a barvou pleti jako perla, kterou jim záviděly ženy Ruhnu. Pár čarodějů v čistých bílých robách stálo vedle nich s připravenými kouzelnickými holemi. „Nad námi je více než dvacet lučištníků. Musíme se připravit na těžké ztráty, když zaútočíme na bránu.“ „Ničeho se neboj, Erico.“ Řekl Graham spokojeně. „Jejich síly nejsou velké. Můžeš si být jista, že předtím měli v rukou nejvíce tak farmářské nářadí. Jejich luky jsou zastaralé. Sieghardt se beze slova podíval na jednotky rozestavěné podél hradeb a na tváři se mu objevil úsměv. „Lionna… Není zlá.“ Erica to jméno už slyšela. Když uslyšela, že úlohu obrany hradu svěřil do rukou děvčete ani ne dvacet let staré panovník Giranu, s chutí se smála. I když už Lionna Blackbird velela vojskům, které vyhráli hodně dalších sporů, sieghardt a Erica už porazili hodně nepřátel o hodně silnějších než byla Lionna. Trápilo je jen to, že se povídalo, že Lionna dostala božskou ochranu od ohnivého draka Valakase. Erica obavy z těchto pověr vytlačila z hlavy. Možná, že tento příběh poznala až příliš dobře. Navíc její generál, který při ní stál by dokázal zabít protivníka s úsměvem na tváři. Nevěděla, co si právě myslí, jen to, že vyhraje. Svěřila by boj jemu a ona by se starala o věci, které jí byly přiděleny. Najednou jejich vojska strnula v překvapení. Několik z nich ukazovalo na hradby s nevěřícím výrazem na tváři. Se silným skřípáním se hradní brána otevřela a vyšel z ní elf. Na jeho porcelánové pokožce měl elfskou drátěnou košili (Elven chain mail), obuté platinové boty a na opasku se mu houpal dlouhý meč. Zdvihl svou prázdnou pravou ruku na znak míru. „Zdá se, že se přišel vzdát.“ Elf překročil most přes příkop a opatrně se vydal k místu, kde stal Sieghardt a Erica. Poklonil se Sieghardtovi jako vůdci útočníků. Sieghardt přikývl, ale elf stal rovně a hovořil elegantním hlasem: „Přináším vzkaz od Lionny Blackbird, která jako reprezentant panovníka je pověřena obranou hradu Giran.“ Elf vytáhl svitek zpoza pasu, odvinul jej oběma rukama. „Stateční velitelé a vojáci. Z celého srdce chválím vaši disciplínu a důstojnost. Jako obránce hradu Giran vás prosím, odložte zbraně a vraťte se odkud jste přišli. O panovníkovi tohoto hradu se rozhodlo už dávno a není důvod měnit toto rozhodnutí. Čehokoli chcete dosáhnout, nedá se toho dosáhnout vojenskou cestou. Tato prosba je zároveň i varování. Pokud budete trvat na vašem bezhlavém útoku, pocítíte krutý osud. S pozdravem Lionna Blackbird, velitelka obrany hradu Giran. Nic víc.“ Prokrvená Grahamova tvář kontrastovala se širokým úsměvem na tváři Sieghardta. Elf, který přečetl poselství neměl na tváři žádný výraz. Jako i ostatní kmeny z lesů, které Erica poznala, i tento elf měl na tváři výraz, ze kterého bylo nemožné vyčíst, co si dotyčný myslí. Jako kdyby čekal na Sieghardtovu odpověď, stál tam a ani nemrkl. Sieghardt si připravil odpověď a nahlas ji vyslovil. „Běž a vyřiď té mladé ženě, o které hovoříš, že je tvůj vůdce, že nebudeme dělat velké problémy, pokud bude tak laskavá a předá mi moc nad hradem. To je vše!“ Smích vojska bylo slyšet široko, když Sieghardt odpověděl. Elf odpověděl bez váhání, nebo bez náznaku vzrušení. „Beru to tak, že jste odmítli žádost Lady Lionny. Půjdu tedy.“ Elf se vydal zpět k hradní bráně, ukazujíc svá nechráněná záda. Erica popošla k Sieghardtovi. „Pokud bys chtěl vyprovokovat, nebylo by moudřejší mu podřezat hrdlo, než jej pustit nazpět?“ „Jaká provokace? To je jen formalita oblehání.“ „Vážně? Máš zásady, které musíš dodržet i s tímto děvčetem?“ Sieghardt pokýval hlavou. „Takové jsou pravidla. Všechno se musí udát podle vůle hradu. Oni hrad brání, my na něj útočíme. My si určíme naše požadavky a vezmeme si den a čas. Ti, kteří pravidla poruší, nikdy nebudou hradu hodni.“ „A nečiní to věci více výhodné pro stranu obránců?“ Erica zaváhala, ale Sieghardt se srdečně zasmál. Bez ohledu na to, jak se podívala na možné výsledky dnešního boje, neviděla jediný důvod, proč by měli prohrát. Erica si povzdychla a pokrčila rameny. Najednou zavál vlhký vítr ze severních hor.

Předmět: Re: Kronika 1: Předtuchy války Fri Feb 27, 2009 11:47 pm

Kapitola 3 –poslové války - Lionna

Lionna shlížela z vrcholku hradeb Giranského hradu, sledujíc Vellionův návrat se z nepřátelského tábora. Elfí rytíř přijel brzy a podal zprávu: "Vůdce nepřátelských sil odmítl Lionninu žádost." Lionna si povzdechla a utvrdila se v tom co už tušila. Vellionova tvář vypadala trochu rozrušeně a Lionna se zajímala jestli obdržel i nějaká urážlivá slova od nepřátel a zaměřila svou pozornost na nepřátelský tábor. "Tak tedy budeme bojovat. Děkuji ti za tvé úsilí, Vellione." Elfí rytíř zdvořile sklonil svou hlavu. "Na začátku dnešního rána už plánovali kam nasměrují rytíře. Jestli nepřátelé prorazí skrz hradní bránu, tak jim musíte zabránit dojít až k vnitřnímu hradu. Baron Esthus svěřil obranu tohoto hradu mne a rád bych zabránil nepřátelům dospět k vnitřní pevnosti." "Já budu dělat vše co umím. Všechno ostatní je v rukou bohů." "Hvězdy ti vždy budou nakloněny." Elf sestoupil lehce po schodech a zmizel Lionně z očí. Lionna si znovu povzdechla, ovšem daleko víc než předtím. Méně než polovina obránců zůstala v hradu. Dokonce Cardia de Hestui a jiní, na koho se Lionna mohla vždy spoléhat, zůstali vně hradu. Nepřátelé se mohli náhle objevit bez očekávaní. Mohli vyzvědači vniknout přes hradní zdi? Mohla vůbec někomu věřit? Na chvíli její podezření měly volný průběh a všechny druhy pochyb začali prodírat do jejího vědomí. Toto děvče, které bylo uvrhnuto do role paní hradu, se pokoušelo zbavit myšlenek, které ji trápily. Hněv obklopil její celé tělo jako mlha zahalující jezero. Její kotníky zbělaly jak se opřela o hradby. "Já budu připraven bránit tento hrad Lady Lionno." Tento hlas už Lady Lionna neslyšela dlouho. Otočila se a uvědomila si, že nosil zelené obřadní oblečení přípustné jen nejvyšším kněžím Evy. "Ach, Ellik! Vy jste přijeli!" "Lituji, ale byli jsme velmi zdrženi v Dionu." "Neomlouvej se. Vy víte o naší… situaci?" Ellik přikývl. "Já jsem se setkal s Dubianem při mém příjezdu." Dva staří přátele šli pomalu skrz hrad. "Jak víte, tento plán je velmi podobný s Gludijským hradem. Nejdivočejší boj v tehdejším obležení se konal u vstupu k vnitřnímu hradu. Toto by mohlo oslabit řetěz hradní obrany." "Je mi líto zmizení vévody Waldnera. On byl skvělý muž!. Stále ještě nebyl nalezen?" Mlčení Elfského kněze odhalilo, že by radši o tomto člověku nemluvil. Její hlas se náhle zvýšil. "Hlavní brána nemůže být bráněna." Lionna zkoušela velmi tvrdě bojovat, ale zabránit slzám, které se ji objevily na tváři nedokázala. "Je tady něco, co můžeme dělat?" "Bylo by dobré, kdybychom oslabily obranu hlavní brány a přesunuli naše síly na obranu zdí. Jakmile nepřátele prorazí skrz, musíme být připraveni stáhnout se ke vstupu do vnitřního hradu." "Mé myšlenky se ubíraly stejným směrem. Opravdu nemáme na výběr." Ellik souhlasně přikývl. Lionna se vrátila na hradby. Dívajíc se napříč bojištěm, její upřený pohled spočinul na vlajce s hlavou zlaté ovce na černém pozadí. Ona nesla své myšlenky jako těžké břímě. "Předpokládám, že tyto myšlenky jsou sdílené i našimi nepřáteli." "Jejich činy jsou ty, kterých by se žádný obyčejný vůdce neodvážil vykonat. Musíme najít nějakou cestu k vítězství." Ellik považoval Lionna na chvíli za lidskou dívku jejíchž věk nebyl ani jedna desetina jeho vlastního. "Já vás bud následovat Lionno." Lionna se vrátila na pozice vojáků a přidělila bojové pozice lučištníkům a mágům. Později, jak dala konečné strategické instrukce pěšákům ve vnitřním hradu, Ellik přivedl ženskou elfku, aby se s ní setkala. Během uvedení Lionna zpozorovala, že měla dlouhé zlaté vlasy a jemné rysy. Na jejím krku byl amulet Evy, bohyně jezera. Mnoho mladých pěšáků zjistilo, že jsou strnulí, protože poprvé vidí na vlastní oči Elfskou ženu. "Můžete prosím na chvíli zaměřit svou pozornost mým pokynům?," Lionna zavtipkovala. Vojáci se přestali upřeně dívat na Elfí ženu, neboť byli vyvedeni z míry. Lionna se usmívala jak dala pokyn elfce následovat ji na vyvýšené místo. "Toto je Luellin, možná kouzelnice elfů." Lionna mohl vidět, že Elfka je mnohem starší a zastává velmi vysoká pozice v Elfské společnosti. Sklonila svou hlavu na uvítání této kouzelnice, doufající skrytí jak nervózní byla. "Luellin vás bude během boje ochraňovat svými kouzly a léčit vaše zranění." Lionna natáhla svou ruka. "S našimi malými zdroji, lukostřelci a pěšáci by měli větší prospěch z takové ochrany. Prosím pošlete tuto osobu Vellionově obraně vnitřního hradu. Přijetí takové nejisté úvahy nezdá se mi správné ke mně." Ellikova odpověď byla zdvořilá a nepoddajná. "Jste náš vůdce. My zajistíme nezbytné opatření, abyste nebyla zraněna. Já ale chci bojovat s vámi v první linii odvětila Luellin." Ze začátku mluvil příliš hlasitě, rychle odklonil svůj zrak směrem k pěšákům a snažil se najít někoho klidného kdo se nebal následujícího boje. K jeho udiveni všichni vojáci měli v ocích odvahu a oddanost. Toto ho uklidnilo a opět ztišil hlas. "Když obležení započne, budeme svědky velkého zmatku, jejž nastolí náš nepřítel. Na rovinu, já odmítám tento druh boje. Mladí i staří jejichž životy stáli již před mnoha útrapami, budou v okamžiku zničeny. Během všech těchto nejistot je jedna věc naprosto zřejmá: Váš život nesmí být obětován." Lionna přikývla hlavou bez odpovědi. Roh zazněl v dálce. Jeho hluboký zvuk se rozléhal všude a varoval každého v Tiranském hradu připravit se k boji nebo utéct před pozdějším chaosem. Mnoho z nich se zanedlouho připojí k řadě obětí jenž skončí pohřbeni pod náhrobním kamenem na nějakém zapomenutém hřbitově. Lukostřelci na hradbě uchopí šípy namířené na nepřítele a napnou tětivy svých luků vší silou. Modrá energie z duší jejich předků nabíjí zbraně obránců čímž se stávají silnější. Jednotky útočících vojáků uspořádané ve skupinách po třiceti, očekávají signál. Nakonec, velitelé na poli zvedli své meče a vojáci začali pochodovat směrem k hradu v arytmicky sílících kroků řídce přerušované výkřiky války. Stovky šípů prořízly oblohu. Boj začal.

» Kronika 4